Taxíkem k lékaři? Pojišťovny proplácejí pacientům cestu, přispějí více než loni

 

Náhrady cestovních nákladů soukromým vozidlem (v mil. Kč) Pětasedmdesátiletý Aleš z Brna, kterému nefungují ledviny, jezdí dvakrát týdně na dialýzu. Po svých by se tam vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu nedostal. Proto ho pravidelně vozí soused nebo syn. Jejich peněženky při tom „netrpí“. Cestu jim totiž (zpětně) proplácí zdravotní pojišťovna.

 

Pokud totiž člověk potřebuje k lékaři a není v jeho možnostech dopravit se tam veřejnou dopravou, tedy autobusem, metrem, vlakem nebo tramvají, může využít nejen sanitku, ale také soukromé auto. Letos se maximální proplácená částka zvýšila – za kilometr jízdy mohou zdravotní pojišťovny proplatit řidičům sedm korun, o korunu více, než loni.

Například největší pojišťovna v zemi – VZP – takto loni proplatila přes 111 milionů korun. Placený odvoz autem u ní ročně využívá zhruba dvanáct tisíc lidí. Během covidu čísla poklesla, už se ale vracejí na původní úroveň.

Jízda „na pokladnu“ má však svá pevná pravidla: hrazené kilometry jsou počítány za nejkratší cestu, kterou je možné se do zdravotnického zařízení dostat. Podmínkou je, aby auto řídil někdo jiný – ať již z rodiny, přátel nebo třeba známých. „Požadavek je splněn i v případě dopravy taxi službou,“ řekla Deníku mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová.

 

Rozhoduje lékař

O nároku na úhradu cestovních nákladů rozhoduje ošetřující praktický lékař nebo specialista, který pacienta pošle do nejbližšího zdravotnického zařízení, kde mohou potřebnou péči poskytnout. Pacientovi vystaví tiskopis, který platí pro cestu tam i zpět. Pokud řidič zvolí delší cestu, rozdíl si musí doplatit nemocný člověk. Stejně tak v případě, když jede taxíkem, který vyjde dráž než sedm korun na kilometr.

Vyplněný formulář poté pacient musí doručit pojišťovně. „Vyplnit ho musí řádně, včetně například registrační značky vozidla (SPZ), které bylo k přepravě použito. A podepsat. Případně může vyplnit i plnou moc, aby náhradu cestovních nákladů převzal zmocněnec, kterého určí. Na tyto skutečnosti ho má upozornit ošetřující lékař, který tiskopis vystavuje,“ řekla Deníku Plívová.

 

Dotovaný „taxík“

Existují však i některé další nekomerční způsoby, jak se za ošetřením dostat. Některá města či městské části nabízejí nemocným či starým lidem přepravu za dotované ceny. Od roku 2014 jezdí v některých regionech kupříkladu Taxíky Maxíky. Letos jich je již dvaadvacet. „Jedná se náš o společný projekt s Kontem Bariéry. Sociální dopravu provozují města a lokální neziskovky. My hradíme nákup aut a počáteční náklady,“ řekl generální ředitel sítě lékáren Dr. Max Daniel Horák.

Již šest let tento taxík využívají kupříkladu v Praze 5. „Rychle se stal žádanou, využívanou a oblíbenou službou. Zejména pro ty, kteří jsou odkázáni na cestování MHD, ale mají částečně omezenou pohyblivost,“ řekl Deníku radní Prahy 5 Petr Lachnit (ANO). Průměrný věk přepravovaných z této městské části je téměř osmdesát let a počet jízd měsíčně činí kolem sto patnácti. Jedna jízda může trvat hodinu, přičemž jednotné jízdné je šedesát korun za člověka.