Mám více svobody, říká Věra Fialová, která si provádí dialýzu doma.

Věře Fialové z Líní na Plzeňsku už od 19 let selhávají ledviny. Podstoupila transplantaci, díky níž měla náhradní ledvinu, která jí fungovala devět let. V roce 2009 se ale musela vrátit k dialýze. Tu si už téměř půl roku provádí jako jeden z prvních pacientů v republice sama v domácím prostředí.

 

„Když jsem musela chodit do dialyzačního střediska, tak mě to strašně unavovalo. Třikrát týdně jsem vstávala v pět hodin, ve dvanáct jsem měla po dialýze, přijela jsem vyčerpaná domů a musela jsem si jít lehnout,“ vzpomíná osmačtyřicetiletá pacientka.

 

„Od té doby, co mám dialýzu doma, tak si ji provádím až odpoledne nebo k večeru. Když skončím, uklidím přístroje a jdu rovnou spát,“ usmívá se Věra Fialová. „Cítím se mnohem lépe, když nemusím několikrát týdně dojíždět, mám větší svobodu a navíc můžu chodit do práce každý den. Když jsem dojížděla na středisko, tak jsem mohla pracovat pouze dva dny v týdnu,“ popisuje výhody domácí procedury pacientka, která pracuje jako účetní. Dialýzu v domácím prostředí bez asistence sestřiček nebo lékařů umožňuje česká legislativa od minulého roku. V současnosti je u nás jen pár pacientů, kteří tuto možnost využívají. Proces probíhá stejně jako v dialyzačním středisku. Je tedy třeba mít doma dostatečný prostor pro dialyzační monitor, lůžko, úpravnu vody a další vybavení.

 

Věra Fialová byla jednou z prvních, která s domácí dialýzou začala. „Po lékařích jsem ji vyžadovala už před tím, než to legislativa umožňovala,“ vzpomíná odvážná pacientka, který už má na kontě stovku dialýz provedených doma.

 

Žít bez dialýzy se jí zřejmě už nepodaří. „Vzhledem k přidruženým onemocněním nemůže být paní Věra znovu zařazena do čekací listiny na transplantaci ledviny,“ zdůvodnila lékařka plzeňského dialyzačního střediska Lada Malánová. „Ovšem domácí dialýza je pro ní šance žít lepší život,“ myslí si odbornice.“