Do 44 let netušil, že má jen jednu ledvinu.

Nepodceňujte prevenci, vzkazuje

Když mu lékař při ultrazvukovém vyšetření oznamoval, že v jeho těle vidí pouze jednu ledvinu, přišlo mu to nejprve jako vtip. Tehdy osmnáctiletý Sven z Plzně nemohl takové informaci vůbec uvěřit, protože neměl nikdy žádné zdravotní komplikace, které by na absenci jedné ledviny poukazovaly.

S jednou ledvinou se narodil a také žil až do svých nynějších 44 let bez problémů – avšak jen bez zjevných příznaků. Ve skutečnosti v jeho organismu propuklo progresivní chronické onemocnění ledviny, které bylo letos v srpnu diagnostikováno ve středně pokročilém stádiu.

S jednou ledvinou šel život dál

„Jako mladý jsem tu informaci tenkrát moc neřešil, neuměl jsem si ani představit, co to znamená. Lékaři mě ujistili, že mám druhou, větší a plně funkční ledvinu, která kompenzuje funkci té chybějící, navíc mi z toho neplynula ani žádná omezení. Vzpomínám si jen, že to na mě padlo, když jsem se vrátil domů. Šel jsem to říct mámě a samozřejmě mě pak přepadaly otázky, proč zrovna já, jak budu dál žít a podobně. Nicméně jsem věřil lékařům a tomu, že budu bez dalších komplikací, že si jen na sebe musím dávat větší pozor, aby se mi třeba nestal úraz, který by mou jedinou ledvinu mohl ohrozit,” vzpomíná muž.

Sven pracuje jako manažer ve zdravotnictví a sleduje osvětové kampaně k různým závažným onemocněním, které vyzdvihují důležitost preventivních prohlídek. Mimo jiné se tak dozvěděl také o existenci preventivní prohlídky ledvin.

Čtěte také:

Michaela (44) zažila kolaps ledvin a kóma. Zkuste tomu předejít, vzkazuje ostatním

„Na prohlídku hrazenou pojišťovnou zahrnující orientační vyšetření moči má každý pacient nárok jednou za dva roky. U pacientů s diabetem, hypertenzí či kardiovaskulárními komplikacemi ji doplňuje také laboratorní vyšetření sérového kreatininu a odhad glomerulární filtrace (eGFR). A to od 50 let věku každé čtyři roky. Tato vyšetření umožňují včasnou diagnostiku onemocnění ledvin. Díky tomu může být pacient referován do specializovaného nefrologického pracoviště a zahájena léčba. Cílem je zpomalit rozvoj onemocnění a snížit nutnost dialyzační léčby,“ vysvětluje Romana Ryšavá z Kliniky nefrologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Přestože Sven nikdy neměl žádné potíže, rozhodl se vyšetření absolvovat. „Byl jsem hodně překvapený, když mi lékaři sdělili, že funkce mé jedné ledviny postupně selhávají. Jsem typický zástupce té části populace, která chodí k lékaři jen, když jí něco je. Já chodil na očkování proti chřipce nebo když jsem měl angínu. Ačkoli jsem neměl žádné příznaky ani komplikace, nakonec jsem sám na preventivní vyšetření ledvin šel – a díky tomu se onemocnění podařilo podchytit ve fázi, kdy je stále možné brzdit jeho progresi,” popisuje Sven.

„Přiznám se, že to pro mě bylo zastavení, přišlo zamyšlení nad dalším životem s nemocí. Nyní jsem ale v pravidelné nefrologické péči, lékařům plně důvěřuji a spoléhám i na medicínský pokrok, který v současné době postupuje rychle kupředu.” Sven měl v tomto ohledu štěstí v neštěstí. Stal se jedním z prvních pacientů, kterému byl k léčbě nasazen lék úspěšně používaný v diabetologii, který byl teprve nedávno schválen také pro použití v nefrologii.

Důležitost prevence a osvěty

„Nemám v tuto chvíli žádné komplikace, které by mi ztěžovaly život, podle všeho by se onemocnění, díky léku, který má zatím výborné výsledky, mělo podařit přibrzdit,” říká. Sven patří mezi pacienty, kteří nevykazovali ani žádné rizikové faktory běžně přispívající k rozvoji tohoto onemocnění, jako jsou například vysoký krevní tlak, cukrovka nebo problémy se srdcem.

„Myslím, že jsem vedl a vedu celkem zdravý život, nekouřím, nepiju tvrdý alkohol. Šokovalo mě ale, že až třetina pacientů s diagnostikovaným onemocněním ledvin končí na dialýze, aniž by měli jakékoli předchozí problémy. Zde vidím určitý systémový nedostatek v nastavení preventivní péče. Lidi by podle mě měli být cíleně zvaní na preventivní prohlídky, měla by kolem toho být větší osvěta, která funguje v rámci prevence jiných závažných onemocnění, například karcinomu prsu,” myslí si Sven.

„Člověk je z diagnózy nejdříve v šoku, pak ji v panice odmítá a nakonec se s ní postupně smiřuje a hledá cesty, jak s ní žít – nejinak tomu bylo u mě,” popisuje svou reakci na životní změnu. Dle jeho slov ho v těžkých chvílích podržela partnerka a jeho dalším hnacím motorem v životě jsou také dvě děti z předchozího vztahu.

„Neuvědomuji si, že bych kdy dělal něco špatně, jen bych teď chtěl trochu zhubnout, naordinovat si pestřejší stravu. Diagnózou samozřejmě byli překvapeni i všichni mí přátelé a známí. Život pro mě ale rozhodně nekončí, mám velké plány, chci tu být pro děti co nejdéle a plně důvěřuji postupu lékařů a vědeckému pokroku.”

Lidem, kteří si jeho příběh přečtou, by vzkázal následující: „Zdraví je vrtkavé, jen si to často ve všem shonu nestíháme uvědomovat. Když ho máme, bereme ho jako samozřejmost, ale život je o něčem jiném než o neustálé práci a honbě za úspěchy a výsledky. Zastavte se, myslete na sebe, svoji rodinu a své zdraví a choďte na preventivní prohlídky. To, že jste dnes zdraví, neznamená, že zítra budete taky.”

Autor: Lucie Rychlá